Vítejte na našem webu Slaveňáků

 
 

V poválečném postagrárním období, vyznačujícím se možností větší zaměstnanecké migrace, začalo být všedním standartem i v životě slaveňáků, ve své obci se vyspat a za prací  a ostatními  životními aktivitami cestovat za humna obce.  Sousedský i kulturní život se tak rychle ze Slavného vytrácel, což jsme mnozí mladí cítili jako společenský tlak na omezení hrdosti "slaveňáka" k datu konce tisíciletí. Našemu mládí, tj. generaci chytající rozum v letech 1965-75, objektivně chyběl nějaký ten teplý prostor, kde bychom se mohli scházet a "probrat školní úlohy", pokecat o holkách, počoudit a zahrát si u toho třeba pinec. O víkendu to bylo jiné ! To nás zachraňovala rodina Matěnova a sice tím, že nám poskytla azyl na Matěnově chatě, pozdější naší osadě Dolar. Okolo roku 1985 ale začal být prostor osady malý, rodily se nám postupně potomci a i naše manželky začaly nenápadně chválit pobytové prostoty s teplou vodou a záchodem, kam si nepotřebuješ s sebou brát jako nezbytnou pomůcku vojenskou lopatku.

To splňovala a velkým skokem se tak stala  přestavba "Ádovy kovárny" na chalupu JZD Hvězda Police n.Met. Předseda družstva Dostál st. tak posunul povědomí o Slavném na novou vyšší rovinu a "chaloupka" pak umožňovala spoustu oslav a veselí zájemcům ze širokého okolí.  Nicméně mužskou část obecní populace to pořád táhlo někam dolů, tam kde to jejich "občasné řádění" či třískání kartami o stůl nebude tak na očích a kde jsou už také zaběhnuté funkce především na Národním výboru v Suchodole, které mnozí ke svému životu taky potřebují.

A tahleta realita se nelíbila Pepovi Dostálovi (t.č. bytem v Teplicích nad Metují) a stejně tak i bratru Zdendovi Dostálovi (t.č. bytem v Polici nad metují) a byl na světě požadavek posvěcený i ostatními osadníky na pořízení schůzové místnosti Občanského výboru v osadě Slavný. Myšlenku přijal i Jarda Stodola, který ji posléze obhajoval i v Polici  jako člen občanského výboru. V postupných debatách ve stodolově garáži pak byla rozvinuta teorie slavenské hospody i za pomoci Ládi Kaválka ze Suchého Dolu. Tato iniciativa nevzbuzovala v řadách ostatních slavenských občanů  velikého nadšení v obavách, vyjádřených slovy naší babičky: "akorát tam budete chlastat a přece víš, jak to někdy chlapi a taky táta dovedou". A táta Dostál, jako první ze starších slaveňáků, myšlenku hospody (vlastně místnosti občanského výboru) přijal a jako předeseda JZD Žďár se snažil s výstavbou všemocně pomoci.

Po změně společenských poměrů v roce 1989 slavenská hospoda přešla do vlastnictví Obecního úřadu v Suchém Dole. Spolu s tím přešla do Suchodola i řada minulých společných ideálů o plnohodnotném životě na Slavném. Občané řekli ve volbách místního osadního výboru, že je "předostálováno".  Vize naší osady, tedy plnohodnotného Slavného, byla tak fakticky přehlasována vazalstvím na suchodolský Obecní úřad  a postupně odsunuta  na Dostálův statek. Osada Dolar, ani rodina Dostálova tedy nedělila obec,  jak jí to mnozí nechápající vyčítali. Pouze se přesunula k dotažení svých ideálů  z Matěnovy chaty, přes Slavenskou hospodu (kterou si postavila) na Dostálův statek, jemuž jistě tato úloha i historicky přináleží.

Činnost na Dostálově statku - pensionu Majka,  je tak ve společenské rovině přirozeným pokračováním "Slavenské vize", kde soukromými prostředky je přispíváno ke zplnohodnotnění života lidí této krásné části Polických stěn.  Popravdě řečeno, řada občanů  to nechápe a vlastně o to ani nestojí !

 

 

Nezbytnou součástí názvu Slaveňáci je i činnost stejnojmenné kapely Zdendy Dostála založené již v roce 1970 na osadě Dolar. Ta svoji činností, a to především neslavenských muzikantů, rozdává po okolních akcích i povědomí o naší obci. Ve vývojové řadě názvů kapely uvedla v život posledně užívaný  Magda Pekárková ze slavenské školy, jako členka tohoto uskupení.

 

 

V obecné rovině činnost Slaveňáků jako kapely a Slaveňáků jako Spolku spolu nikterak nesplývá, obě uskupení mají ale mnoho společného  v historii a společně píší i dnešní kulturní život na slavenském kopci !